Tento článek řekl přesně to, co já si delší dobu myslím, ale nedokážu zformulovat myšlenky tak přehledně a srozumitelně. Rád si někdy odskočím do ­"uměleckých­" fotografií a pohraju si s Photoshopem, ale vždy si nechávám i originál. Často se mi stane, že něktorou fotku 3 hodiny upravuju ­(nejsem profík­), uložím pod novým názvem a nakonec při srovnání s originálem vymažu, protože mi vadí ztráta autentičnosti. Škoda jen, že jsem utratil dost peněz za software v době, kdy jsem už přestával fotky upravovat.
Nedávno jsem své 13­-ti leté dceři ukázal jeden časopis, kde byla fotka před a po úpravě a článek měl ukázat jaký je správný postup úprav v nějakém software, a zeptal se který se ji líbí víc, ukázala na ten neupravený. Když jsem se zeptal proč, řekla jednoduše, že ji to přišlo takový opravdový.

Tak jen tolik a díky za takové články a za lidi takto přemýšlející.

Nerad používám superlativy, ale nemohu se ubránit pocitu osvěžení. V tom dusnu, které panuje na fotoserverech, kde se lidé vzájemně osočují, poměřují si pinď ... parametry fotoaparátů, objektivů apod. je toto báječně čtivé povídání o životě Fotografa prostě osvěžující. Za což vám od srdce děkuji.

Článek je napsán naprosto výstižně. Domnívám se, že většina vůbec vyfocených snímků je rodinně dokumentárních. Nejprve se fotí vzájemně milenci, poté svatba, první dítko, druhé dítko, první zoubek, chlapeček či holčička na hrníčku, mateřská školka, prvňáček ve škole atd. Přes maturitu ev. promoci k další svatbě a kolotoč se opakuje. Většina lidí fotí pro radost nejen z vlastního focení, ale i pro radost druhých. A tak to má být.

I já se přidávám k pochvale. Moc krásně čtivý článek, zajímavý, poučný. Už se těším na další :)

Opět perfektní článek, těšil jsem se na něj. Velice inspirativní, doplněn o fotografie, které ukazují nejenom to nejlepší. Váš přístup se mi líbí, neodsuzujete kompakty apod. ­(kolikrát sem četl, že pokud to s focením myslíte vážně, je bezpodmínečně nutná zrcadlovka­). Nevím, zda čtete komentáře, ale ode mě opět plný počet bodů. Zpříjemnil jste mně raní kávu.

Sdílím Váš přístup k fotografování již fotografovaného, ale s tím, že necítím potřebu ­"zvěčnit­" opět vež krumlovského zámku. Radši pošetřím závěrku na např. hon ­(nejsem myslivec, ale pro fotografa dobrodruha je to skvělý zážitek­). Nicméně, zatím jsem nenašel odvahu fotit u nás na vesnici, kde každý každého zná.

Bohužel jak to tak sleduji, buď podobné články čte minimum lidí, nebo jakmile příjde na fotografii, nemají o čem mluvit ­(psát­). Málo komentářů, chybějí rozumbradé tohoto webu. Přitom bych to spíš chápal naopak ­- jakmile si vyberu fotoaparát sám, můžu čtení recenzí dalších přístrojů přece na nějaký ten rok nechat a věnovat se spíše těmto článkům. Tak nejenom dobré světlo pane Klímo.